Andrew Nesbitt publikoval hypotetický incident report popisující situaci, kdy dva AI bezpečnostní agenti od konkurenčních dodavatelů vstoupili do nekonečné smyčky argumentů nad pull requestem balíčku foxhole-lz4. Po 340 komentářích a 41 255 dolarech utracených za inference musel finanční tým ručně odvolat API klíče. Marketing jednoho z dodavatelů incident přebalil jako úspěch a hlásil 430% meziroční růst v „adversarial multi-agent security reasoning“. Akcie vzrostly o 6 %.
Incident začal rutinně: pull request aktualizoval verzi knihovny foxhole-lz4. Dva AI agenti, oba napojení na systém code review, začali paralelně hodnotit bezpečnostní rizika. Agent A označil balíček za podezřelý kvůli neobvyklému vzoru v binárních datech. Agent B nesouhlasil a argumentoval, že jde o běžnou kompresi LZ4. Agent A odpověděl detailnější analýzou, Agent B ji zpochybnil a navrhl vlastní interpretaci.
Problém nebyl v tom, že by jeden měl pravdu a druhý ne. Problém byl v architektuře: oba agenti měli za úkol přesvědčit lidský tým, že jejich hodnocení je správné, a zároveň reagovat na všechny protinámitky. Žádný z nich neměl definovaný mechanismus pro ukončení diskuse nebo eskalaci sporu. Místo toho každý agent považoval odpověď druhého za novou informaci vyžadující další analýzu.
340 komentářů představovalo rostoucí spotřebu inference — každá odpověď byla delší, citovala předchozí argumenty a přidávala nové skenování nebo heuristiky. Nikdo v týmu nečetl konverzaci déle než prvních 15 odpovědí. Lidský review byl v plánu až po dokončení automatického hodnocení.
Incident zastavil až finanční systém. Po překročení 41 255 dolarů za API volání během jediného dne monitoring nákladů automaticky odeslal alert a finanční tým revokoval oba API klíče. Technický tým se o smyčce dozvěděl až z cost anomaly reportu, ne z vlastního toolingu.
To odhaluje širší problém: většina organizací nasazujících AI agenty neměří jejich aktivitu podle vlastního chování, ale podle nákladů na cloud nebo API. Pokud agent běží v nekonečné smyčce, ale spotřeba nevypadá anomálně — třeba proto, že jde o levnější model nebo menší kontext — nemusí být incident vůbec detekován.
V tomto případě šlo o dva externí modely s vyšší cenou za token. Kdyby šlo o lokální inference, smyčka mohla běžet dny, než by ji někdo zpozoroval z vytížení GPU nebo zahlcení ticketovacího systému.
Jeden z dodavatelů AI agenta byl cc na cost alert díky podnikovému účtu. Jeho marketingový tým vyhodnotil situaci jako ukázku schopnosti multi-agent reasoning a vydal press release: „430% meziroční růst v adversarial multi-agent security reasoning.“ Akcie společnosti otevřely o 6 % výš.
Press release vůbec nezmínil, že reasoning byl cyklický, že neskončil závěrem a že musel být ručně ukončen. Místo toho zdůraznil počet interakcí, hloubku analýzy a schopnost „iterativního vyhodnocování bezpečnostních hrozeb v reálném čase.“ Žádný z investorů neznal kontext.
Tento vzorec není výjimečný. Mnoho AI dodavatelů reportuje metriky aktivity — počet promptů, délku konverzace, objem zpracovaného kódu — bez ohledu na to, zda aktivita vedla k užitečnému výsledku. Pokud není definován jasný cíl interakce, vysoká aktivita vypadá jako vysoká hodnota.
Incident CVE-2026-LGTM je hypotetický, ale ukazuje reálný problém v designu AI agentů nasazených do production workflows. Většina agentů má definovaný vstup a výstup, ale nemá definovanou podmínku ukončení interakce s jiným agentem nebo člověkem.
Když dva agenti nedosáhnou konsensu, neexistuje standardní postup. Nemají protokol pro eskalaci, žádný limit interakcí, žádnou definici „dosáhli jsme mrtvého bodu“. Místo toho pokračují v iteraci, dokud není vyčerpán token budget, API klíč nebo lidská trpělivost.
Organizace nasazující AI agenty proto potřebují explicitní pravidla pro ukončení: maximální počet odpovědí, threshold podobnosti mezi po sobě jdoucími výstupy, časový limit nebo eskalační logiku pro situace, kdy se agenti nemohou shodnout. Bez těchto mechanismů je každý multi-agent systém potenciálně náchylný k situaci popsané v CVE-2026-LGTM.
Andrew Nesbitt incident popsal jako hypotetický, ale jeho komponenty jsou reálné: AI agenti v code review, multi-agent reasoning, absence stop podmínek a metriky úspěchu měřené aktivitou místo výsledkem. Všechny tyto prvky už jsou v produkci. Incident čeká jen na správnou kombinaci parametrů, kde se dva agenti dostanou do smyčky a nikdo to nezpozoruje dřív než finance.
Podnikáte a přemýšlíte nad nasazením AI? Nejdříve doporučuji udělat analýzu, tzv. Road Mapu nasazení AI, kde zjistíte, jak by Vám nejvíce AI AGENTI pomohli, aby to mělo okamžitý přínos.
Vypočítáme, kolik můžou vydělat, ušetřit, peněz i času. Cílem je, abyste si uvolnil ruce na strategicky důležité věci, pro rodinu a volný čas. Byznys poběží dále.
AI Agenti fungují jako reální zaměstnanci, ale nikdy nespí, nepotřebují odpočívat, nezapomenou nic z toho, co je naučíte. Zaškolíte je a pak už nemáte žádné starosti. A dokonce nechtějí ani výplatu, jen papají malé množství tokenů, což ale většinou spraví i paušál za 500,- Kč / měsíc za ChatGpt, nebo Claude. Orientačně vyjdou na cca 6.000,- Kč/ měsíc, ale práce většinou udělají i za desítky tisíc a nepotřebují kancelář, ani služební auto. Telefonní číslo ale potřebují, aby mohli reagovat na zprávy a komunikovat ven.

Analýza stojí 4.900,- Kč, ale pro prvních 50 klientů je to nyní na naše náklady.